Takže mám za sebou třetí injekci do kolene. Už mně to přišlo normální dorazit do vojenské nemocnice, nechat si píchnout injekci do kolene, chvíli to rozcvičovat, a pak se po zbytek dne tvářit, jako že se vlastně nic neděje. Tedy po pravdě řečeno, chválabohu už mohu říct, že bolest kolene cítím už jen semo tamo po ránu, než se koleno rozhýbe, a pak při nějakých mimořádných situacích, jako když si mi teď večer ve vaně sedla na koleno dcera... Ale takové situace naštěstí nastávají jen výjimečně.
Jinak to byl den obyčejný, deštivý... Snažil jsem se věnovat dětem, ale nestihl tím pádem skoro nic z toho, co jsem si naplánoval... A teď uplakánek Lenička "vytuhla" ve svém pokojíku a Filípek fňuká mamince v pokojíku svém, neb nechce spinkat...
Žádné komentáře:
Okomentovat