Zpětně pár slíbených poznámek o hotelu a o večírku na uvítanou:
Hotel DORPAT
Hotel DORPAT je moderní hotel na břehu řeky Emajõgi (spojující dvě největší estonská jezera), kdesi dole jsou tu prý i minilázně, ale to nemám čas zkoumat.
Ubytován jsem v nejvyšším patře s nádherným výhledem na řeku, škoda, že jsem si ten výhled včera večer nenafotil, dnes je okno poseto dešťovými kapkami, z fotografie by nic nebylo, no a okno se neotvírá, jen malá větračka.
Úroveň zařízení je slušná, mile jsem byl překvapen minibarem s malou varnou konvicí - poprvé si tak mohu v nějakém hotelu legálně dopřát kávu hned po probuzení, aniž bych k tomu potřeboval vlastní varnou konvici!
Postele snad až příliš měkké, jinak nic nemá chybu. Tedy já žádnou nevidím, možná jsem málo náročný...
A hlavně, v hotelu je WiFina, takže si mohu dle libosti internetit, poslouchat Radiožurnál, prostě pohoda. Ani jsem nezkoumal, co je tu za televizní kanály (televize na pokoji je, LCDčko Philips, byť samozřejmně úhlopříčka ne jak máme doma metr, ale polovina).
Jo, vlastně by se jedna chyba našla, všudepřítomní komáři, za něž může asi řeka, lehce zbarvená do hněda, Estonsko se skládá z části z lesů a slatin či vřesovišť (odborníci prominou, pro mne je to totéž).
Večírek na uvítanou
Ač jsme dorazili posledním letem (já a další dva kolegové), na večírku nás bylo jen deset (z plánovaných čtyřiceti účastníků), povídali o všem možném, od jazykových problémů (Estonština je na podobné bázi jako maďarština či finština, ale prý se tu dá slušně domluvit rusky, ale nezkoušel jsem to, zatím jsem i u místních obyvatel vždy uspěl s angličtinou) přes bydlení v různých koncích světa, k poměrům v armádě tam i jinde, když vázla řeč, zachránilo to počasí...
A k tomu místní pochutiny (cosi je tu i ze syrových ryb), kalamáry, rolády, pivo (z dovozu), sladkosti, pro 40 by obsah stolu byl možná skromný, v deseti jsme s ním sotva pohli, a navíc jsme se postupně vytráceli do hotelu, neb se nám chtělo spát. Ale bylo to fajn.
A dodatek k počasí
Zatím je tu stále tepleji než doma v ČR, byť jsem pár set kilometrů severněji. Včera i svítilo slunko, dnes bylo celý den pod mrakem, dusno, jednadvacet stupňů, a před šestou večer (připomínám, že je tu o hodinu víc než doma v Brně, čili když já říkám šest, doma máte teprve pět) se spustil silný déšť, teď už jen mžurká, ale do města na procházku se mi už nechce...
Žádné komentáře:
Okomentovat