Když jsem z Vídně psal prvně v pondělí, připadal jsem si jako udivený nováček, byl jsem na začátku své první služební zahraniční cesty. Teď ta cesta skončí, za chvíli zaklapnu počítač a půjdu hledat, kde že to je zastávka "žlutého autobusu", který mne doveze zpět do Brna.
Let z Rigy do Vídně byl v pohodě, konečně jsem si jednou přečetl souvislý text scénáře Kytice (byť nemám od Hany aktuální výtisk, ale předpokládám, že tam zase až tolik změn od předchozích verzí nebude).
Na vídeňském letišti je asi stejně rušno jako v pondělí, zdá se mi tu být trochu klidněji než minule, ale nejsem si jist, do jaké míry je to dáno tím, že mám dosud trochu zalehlo v uších z přistání letadla.
Zjistil jsem, že mám trochu mezery ve vzdělání: Dunaj je nějaký plný vody, to bylo vidět, když jsme děleli točku kdesi u Bratislavy, nejprve mi nějak nedošlo, že to rozlité, co se do Dunaje vlévá, bude Morava (což bylo dáno tím, že jsem ještě nebyl tak úplně zorientovaný, když letadlo kleslo pod mraky), pak mi nedošlo, proč je Dunaj pod Bratislavou takový divně široký (Gabčíkovo), ale hlavně, marně jsem přemítal, nad čím to letíme, když jsme v rámci dokončení půlkruhu nalétali od jihovýchodu na letiště a pod námi bylo ohromné jezero a za ním jakýsi kopec (už vím z Google Maps, že je to Neziderské jezero, přiznávám, nevěděl jsem).
Nu nic, za chvíli autobuskem dom...
Žádné komentáře:
Okomentovat