Takže heslo dne: "Hlavně nejmenovat!". Prošel jsem si pečlivě celý svůj blog, všechny články v něm, a ujistil se, že nikde nezbyl žádný zjevný odkaz na mého současného zaměstnavatele. Těch pár zmínek typu "v práci jsem se nezastavil" snad nikomu neubližuje. Páteční nedorozumění a mé "uteklé nervy" jsem si s kolegou naštěstí vysvětlil a myslím, že jsme se nakonec vlastně dobře pochopili a nebál bych se použít (staročeský?) výraz "udobřili jsme se".
Při své autocenzuře jsem s údivem zjistil, kolik jsem toho zde již stihl napsat. Nad každým článkem jsem se zvlášť zamyslel, zda ještě nemůže skrývat nějaké nemilé překvapení v podobě špatného výkladu (snad mne nikdo za citaci z novinek.cz a z mailového "oběžníku" obsahujícího bajku nebude popotahovat, že jsem nějaký extremista, vždyť jsou to jen věci, které denně slýchám na mnoha místech).
Shrnuto a podtrženo, myslím, že si za tím, co je tu teď napsáno v jednotlivých článcích, mohu stát a směle tvrdit: nic z toho mne neuráží a kdo si to přečte a rozumně bude uvažovat, urazit se též dle mého názoru nemůže.
Dnešní večer měl poněkud neobvyklý průběh. Pavle nebylo dobře, usnula už v sedm, takže já sám měl na starosti večeři, koupání dětí, jejich uspávání, a nutno říct, že dnes byly ty dvě potvůrky náramně dlouho pěkně živé.
Ach ty děti, alespoň v něčem vidím jasný smysl života, když v těch ostatních oblastech ho nějak občas ztrácím...
Žádné komentáře:
Okomentovat