Začnu ponejprv pátkem: na divadelním tréninku, posledním v letošním roce, jsem si krásně "naběhl", chtěl jsem si dovolit žertík vůči Zuzance, která má nade vše ráda svého domácího mazlíčka, kocoura, a tak jsem se jí zeptal, kolik že předchozích kocourů musela stáhnout z kůže, aby si pořídila takový krásný kožich. Ale odpovědí mě dostala: "Králíku, to je totiž barvený králík!" Nu což, nahrál jsem jí na smeč a všichni se mi zasmáli, zasmál jsem se i já, a byla fajn nálada.
Dnes dopoledne jsme si dopřáli vlastně již tradiční sobotní dopoledne. Pavla si na chvíli oddechla sama doma a já jel s babičkou a oběma dětmi do knihovny, měli jsme štěstí, potkali jsme tam Helču, knihovnici - kamarádku, Filípek jí odříkal koledu, kterou se naučil ve školce, popřáli jsme si poklidné svátky, prostě vše, jak má být.
A tak jsem v té předvánoční atmosféře skoro zapomněl na všechen ten posměch, zlé řeči, nevhodné žerty, dobírání si druhých, které jsem nějak vnímal v předchozích dnech ve svém okolí až příliš často. A chce se mi věřit, že svět není tak zlý jak se občas zdá.
Žádné komentáře:
Okomentovat