Ivo Jahelka - Balada československá
Já mám z Polska džíny, spodky, botky z Číny
a z Hongkongu digi, tranzistorák z Rigy,
americký desky, jinak ale žiju česky.
Sledoval jsem v každé chvilce Rodáky a odrodilce,
politika, boj i láska, těšil jsem se na Vitáska,
kterak nabyl opět sílu, viděl jsem všech sto pět dílů
a měl dojem převeliký z hrdinovy symboliky:
i my ve stylu zajetém též kulháme za světem.
Já jsem divák televizní a otázka v uších mizí:
kdo byl asi poslán k ďasu za ty první Sondy z Žďasu,
jak tam jeden vod lopaty zapojil se do debaty,
řek' to všechno jednou větou: že se schody nezametou,
byť by byly z mramoru, nikdy zdola nahoru.
...
K čemu jsou nám hmotné statky, když není čím utřít zadky?
Jsi-li každý správným Čechem, ne papírem, ale mechem,
v kapse pětku, v puse cleyku, měl bysi z nás radost, Švejku,
byť z lidových průpovídek říká se teď:
hlavně klídek, klídek, klídek ...
Česká hrdost - kde je? Kam to všechno spěje?
Z vesela do smutna, snad nám to není putna,
a tak se aspoň smějme, dobrou vůli spolu mějme.
Tak jsem si dnes vzpomněl na tuto Jahelkovu písničku, asi hlavně proto, že i já, jako ten Vitásek, teď "kulhám světem". Ve vojenské nemocnici mi totiž sice naštěstí žádné poškození kostí, kostiček a chrupavek v koleni nenašli, ale budu 14 dní chodit s ortézou na noze a s francouzskými berlemi. Konalo se předpokládané kolečko chirurgie - rentgen - chirurgie a porada s ortopedem, pak prodejna ortopedických pomůcek, a navrch ještě lékárna, dostal jsem totiž i balík injekcí, které si sám budu píchat do břicha (a to jsem si vždy myslel, že GAIku nikdy nevyzkouším) jako prevenci proti trombóze v noze.
Takže zítra na trénink tanečního divadla MIMI FORTUNAE bude muset Pavla sama a já po návratu z práce zůstanu doma, neboť to koleno musím těch 14 dní šetřit.
Teď trochu z jiného soudku:
Povedl se mi dnes výborný salát z rajčat, žlutých a zelených kapií, okurek a strouhané mrkve, zítra jsme se s Filípkem dohodli, že zkusíme večer nachystat salát z kiwi a strouhané mrkve, je třeba baštit zdravě.
To počasí venku moc optimismu nedodává, odpoledne jsem se po návratu z vojenské nemocnice (dokonce mi tam nabízeli, že mi vypíšou neschopenku, ale nejsem si jist, zda by si pak někdo nemyslel, že se vyhýbám práci, tak jsem to raději odmítl, vždycky přece můžu zajít za doktorkou a požádat jí, aby mne nechala doma dodatečně), tedy odpoledne jsem se, již s ortézou na noze, na chvíli natáhl a četli jsme si s Pavlou zase anglické příběhy. Možná jsem dětinský, ale dnešní příběh o dvou holkách, co si zkusili zaměnit rodiče, se mi moc líbil.
Tož dobrou noc.
Žádné komentáře:
Okomentovat