Koncesionářské poplatky

Dovoluji si opět jednou citovat Týdeník EURO (Vadim Fojtík, Ondřej Hergesell, 45/2009, strana 66, kategorie: Veřejnoprávní média), nikoliv snad proto, že bych chtěl nějak propagovat něktrou z politických stran uvedenou v článku, ale prostě proto, že mne problematika poplatků zajímá a sleduji ji.
A prozradit zde, že jsem právě pod vlivem této problematiky a pod vlivem kampaně volil ve volbách do EU právě pana Kožušníka, snad nebude vyloženo jako politická propaganda, které se snažím, v duchu zásad příslušných zákonů, vyhýbat!

Lidé platit nechtějí
Zrušení koncesionářských poplatků dle průzkumu podporují dvě třetiny obyvatel

Zrušení koncesionářských poplatků, kterými jsou financovány Česká televize a Český rozhlas, se odkládá. Koncem minulého týdne totiž Senát návrh zákona, jenž doporučuje financovat veřejnoprávní média formou příspěvku ze státního rozpočtu, vrátil k doplnění a novému projednání. Vyjma ODS, která zrušení poplatků navrhovala, totiž žádná jiná politická frakce zastoupená v Senátu změnu financování nepodpořila. A to přesto, že z průzkumu veřejného mínění, který má týdeník EURO k dispozici, vyplývá, že zrušení koncesionářských poplatků podporují dvě třetiny obyvatel České republiky. Přičemž nejvíce odpůrců mají poplatky mezi voliči levicových stran.

Dvě třetiny proti
Pro spoustu lidí je 2160 korun, které každoročně pošle téměř každá česká domácnost na účet České televize a Českého rozhlasu, citlivým tématem. Pro zrušení hrazení této částky jsou hlavně příznivci levicových stran ve věku od 25 do 44 let a vyučení občané bez maturity. Nutno také dodat, že aktuální výši poplatků za veřejnoprávní a rozhlasové vysílání zná jen třetina respondentů průzkumu, který provedla společnost Ipsos Tambor letos v srpnu na tisícovce lidí z celé České republiky.
Koncesionářské poplatky mohou sehrát významnou roli i v nadcházejících volbách do Poslanecké sněmovny. Především pak u levicově zaměřených voličů. Průzkum totiž poukazuje na to, že pokud by se některá z politických stran zasazovala o zrušení koncesionářských poplatků, 40 procent voličů by uvažovalo o její podpoře ve volbách. Zejména pak voliči ČSSD a lidé se základním vzděláním. Právě sociální demokraty uvádějí respondenti obecně jako stranu, jež by nejpravděpodobněji mohla přijít s návrhem na zrušení poplatků. Naopak nejmenší ohlas má boj o koncesionářské poplatky mezi voliči TOP 09 a vysokoškoláky. Zajímavým úkazem je rovněž fakt, že ačkoliv respondenti očekávají v tomto směru nejvíce aktivity od ČSSD, věří velká část vždy „své straně“, tedy té, kterou uvedli v průzkumu jako tu, již preferují (viz Věřím své straně).
Zhruba pětina z dotázaných se obává, že v případě zrušení koncesionářských poplatků bude ohrožena svoboda slova. Uvedeného dopadu se obávají především mladí lidé a voliči občanských demokratů. Právě argument týkající se možného ohrožení své nezávislosti zmiňují zástupci České televize a Českého rozhlasu, když odmítají změnu financování.

Místo poplatků daňový příjem
Za návrhem zákona o zrušení rozhlasových a televizních poplatků stojí senátor Richard Svoboda a europoslanec Edvard Kožušník. Co konkrétně navrhují a jak by se změnilo financování veřejnoprávních médií, pokud by zákon prošel oběma komorami českého parlamentu?
Dle návrhu by od 1. ledna 2012 byly koncesionářské poplatky zcela zrušeny a veřejnoprávní média by byla financována přímo ze státního rozpočtu – formou pravidelného daňového příjmu z výnosu daně z přidané hodnoty. Správce daně by peníze posílal na účet obou institucí pravidelně každý měsíc s tím, že by Česká televize v celkovém ročním úhrnu získala 5,8 miliardy korun a Český rozhlas dvě miliardy korun. To jsou částky, které odpovídají současným příjmům ČT a ČRo od koncesionářů. Na straně veřejnoprávních médií by však došlo k výrazné úspoře spojené s administrativou výběru, tedy inkasem poplatků. Podle odhadů předkladatelů zákona by za rok mohla dosáhnout až 430 milionů korun. „Současný systém výběru poplatků je značně neefektivní, a kromě toho je přežitý, zastaralý a odpovídá době svého vzniku, tedy první polovině 20. století,“ tvrdí jeden z bojovníků proti koncesionářským poplatkům, europoslanec Kožušník.
Česká republika by se odstraněním povinnosti platit rozhlasový a televizní poplatek zařadila k evropským zemím, jež od tohoto způsobu financování veřejnoprávních médií ustoupily v posledních letech. Učinily tak například Nizozemsko, Španělsko, Portugalsko, Polsko, Maďarsko, Litva, Lucembursko či vlámská část Belgie. „Nejen v těchto zemích pochopili, že systém koncesionářských poplatků je nespravedlivý, když je musejí platit všichni ve stejné výši bez ohledu na to, zda přijímají signál veřejnoprávních médií, nebo bez ohledu na počet členů žijících v domácnosti,“ argumentuje Kožušník.